V Semilech se začalo běhat někdy kolem roku 2000, ale nevím přesně kdy, jelikož docházku na, do té doby striktně sportovně-policejní cvičák, jsem s Benouškem vzdala tak  3 roky před tím a s Traperem jsem přišla, když už se skákalo. První trenérkou byla MUDr. Majka Vavřinová (běhala se zlatým retrívrem Donou), která nám předávala své zkušenosti získané v Jičíně, ale hlavně zajistila vůbec první překážky. V té době tam aktivně trénovala Eliška se svými labradory, dnes již pouze naše spřízněná duše, a Anička s kolii Maxem.

Bohužel osud Majce nepřál, s Donou už nemohla běhat a s půjčovaným labradorem Teddym to nebylo nic moc, takže víceméně trénovat přestala. V té době jsme se opírali o dovednosti, které získala Anča s Elis na táborech ve Smržovce. I já jsem se začala zlepšovat a zdálo se, že jsme na dobré cestě. Pak však přišlo černé období, kdy noví členové přicházeli a odcházeli, nám se nedařilo a k tomu všemu se ještě přidaly nepěkné spory. Na tento čas neradi vzpomínáme, naštěstí už je za námi a dokonce nám přinesl i jedno pozitivum v podobě kokřích bratrů, kteří vydrželi a trénují s námi dodnes.

Dnes je nás tak střídavě kolem 20 s více či méně pravidelnou docházkou (Holky, upřednostňuji tu více pravidelnou!!!). Do nedávna jsme trénovali na cvičáku ZKO Semily, který měl bohužel sklon, že bychom u našich psů mohli diagnostikovat zkrácení 2 končetin známé zatím pouze u alpských krav na pastevním odchovu, ale co naplat, má to i svá plus, Van Damme by blednul závistí při pohledu na svaly našich psů, jen u paniček se to nějak neprojevuje...

Naštěstí je už vše jinak, protože se nám podařilo získat pozemek na rovině (cvičíme u čističky odpadních vod v Bitouchově), takže nás přijďte na náš zbrusu nový cvičák, kde je sice hodně práce, ale pevně věřím, že to zvládneme, navštívit.